Jak zřejmě všichni víme, musí všichni, kdo si vydělávají nějaké peníze, jejich díl odevzdávat. Tu jsou ‚desátky‘, které vyžaduje stát, tu platby, které si nárokují zdravotní pojišťovny, tu se o naše peníze hlásí ti a tu oni. A zejména státní instituce se nedají odbýt, ty si prostě mocensky prosadí své a inkasují. A kdo jim platit nehodlá nebo se je pokusí ošidit, může na toto své počínání i doplatit. Protože tu stát není pro srandu králíkům, jak se říkává.
Proti některým z odvodů vlastně leckdy nemusíme nic namítat, protože z nich také něco máme nebo nám tyto aspoň dávají určité záruky pro případ, že by nastala nějaká reálná nemilá situace. Vesměs si tak asi nestěžujeme na to, že se zdravotně pojišťujeme, i když pak nejednou nadáváme na to, že ač máme pojištění, přesto platíme horentní doplatky dejme tomu za léky a zdravotnický materiál, o zubní péči už ani nemluvě, nemusí nás činit rozezlenými důchodové pojištění, protože se dá očekávat, že budeme všichni jednoho dne staří.
Ale jsou výdaje státu, které mnozí z nás pranýřují a na které by tedy nejraději nepřispívali, kdyby to šlo. Po vlně ochoty pomáhat už se stále častěji ozývají třeba hlasy malých českých človíčků, kterým se nelíbí, jak pomáháme uprchlým Ukrajincům. Že jsou tito dobře oblečení, mají mobily, ba třeba i auta, ale co dělají? Míří houfně za sociální pomocí, za onou vládou slíbenou a poskytovanou pětitisícovkou, i když nevypadají ani trochu chudě. A to leckdo z nás nedokáže přenést přes srdce. Že prý bychom měli především pomáhat našim chudým a důchodcům a až pak případně nějakým cizincům.
Někdo takový si nepřipustí, že by pomoc z našich peněz těmto utečencům mohla být důležitá, ba i nezbytná, že jsou v zoufalé situaci i ti, na nichž to není na první pohled vidět. A už vůbec si tito nepřipustí, že taková pomoc není kdovíco. Protože víte, na koho vyděláváte? Pokud ano, nejspíš uznáte, že takové pětitisícovky vem čert. Nějak jsme po všech těch zmatcích z posledních let ‚zapomněli‘, kolik živíme vlastních pochybných existencí, které by se u nás mohly uživit i samy. Jenže se jim nechce. A takové bych vzal u huby především.