Zeolit začal vznikat v době, která je od nás vzdálena miliony let. Vytvářel se pomocí sopečných erupcí, kdy hlinito křemičité sloučeniny dopadaly v podobě vyvržených částic do oceánu a tam reagovaly s mořskou vodou. Tento fyzikálně chemický děj byl nesmírně zajímavý a o jeho důsledku se může každý z vás přesvědčit, pokud by zavítal do laboratoře a položil minerál pod mikroskop. Jestliže totiž nahlédnete zeolitu pod pokličku, zjistíte, že uvnitř se nachází velmi hustá síť drobných dutinek, malých chodbiček, takže tu máme jakousi obdobu pórovité houby.
Tato vlastnost se u zeolitu využívá v procesu filtrace, a to jak při filtrování vody, tak i k očistě ovzduší. Tento minerál dokáže absorbovat nejen mechanické nečistoty, ale i některé toxické látky, např. amoniak. Jak víte, čpavek je ve vodě nežádoucí, zvláště ve vodě pitné anebo v bazénech, kam se snadno dostává z naší pokožky. Lidský pot totiž díky působení bakterií obsahuje čpavek, sice v malé koncentraci, ale je to odpadní látka, a ta se samozřejmě do vody velmi rychle uvolní. Pokud je bazén využíván intenzivně, koncentrace čpavku tam může vzrůst na nežádoucí úroveň a tu zeolit dokáže efektivně snížit a tím pádem také zastoupit bazénovou chemii.
Značnou výhodou zeolitu je, že jej lze snadno rozdrtit na různě velké části (frakce), a tím pádem jej lze použít v mnoha aplikacích. Může plnit okrasnou funkci jako posypový materiál na zahradách či kolem základů domů, může se přidávat do substrátu pro pěstování rostlin anebo nahradí křemičitý písek v bazénové filtraci. Filtrační frakce v bazénech má velikost mezi 0,6 až 1,2 mm a na jejích vnějších ostrých hranách se zachycují další nečistoty, čímž se filtrační schopnost ještě navyšuje. Filtrační efektivita zeolitu je oblíbená i u akvaristů, kde vychytává škodliviny zejména v počáteční fázi zařizování akvária a snižuje výskyt nežádoucích řas.