V místě, jež označujeme jako svůj domov, jsme zapustili kořeny, chceme a umíme tu žít a těmi kolem nás je nám dopřáván takový životní styl, jenž nám vyhovuje, který považujeme za správný.
Aby se tak člověk někde mohl cítit doma, musí mít přinejmenším možnost toto místo nějakým způsobem přetvářet k obrazu svému. Pokud taková možnost chybí, nejednou místo, kde žije, tak docela za domov nepřijímá, a činí leccos, aby z něj prchnul. Jak známe třeba i z dob minulého režimu, kdy to obnášelo někdy jenom úplně nové začátky od nuly a někdy dokonce i riskování vlastního života kdesi mezi pohraničními zátarasy a kdy od nás přesto lidé utíkali, aby našli svůj domov jinde.
My už si ve srovnání s těmi právě zmíněnými můžeme lebedit. Nás už v této zemi nikdo proti naší vůli nedrží, na našince, kteří chtějí hledat domov za hranicemi, už u nás nikdo nestřílí, ani je neperzekuuje.
Dalo by se tedy říci, že jsme šťastní lidé. Můžeme si vybudovat svůj domov tady stejně jako ve značně velké části Evropy, ba i jinde ve světě. A pokud si domov budujeme u nás, můžeme si být jisti, že se najde i leckdo ochotný nám svým způsobem vypomoci.
Jenom si to vezměte. Chcete mít domov? Kolik institucí vám jenom nabízí hypotéky a jiné půjčky, abyste si ho mohli pořídit! Nemáte kde bydlet? V tom nejhorším případě vás nechají aspoň v zimě přespat v nějaké charitativní ubytovně. Máte kde bydlet, ale nemáte prostředky na nájem a s bydlením spojené služby? Stát vám poskytne doplatek, příplatek, někdy i půjčku v nouzi nejvyšší. A pokud je úplně nejhůř?
V tu chvíli se (i dnes) mluví o potřebě sociálních bytů. Bytů postavených obcemi a dávaných k dispozici potřebným, kteří na normální bydlení nemají. Aby měli domov…
Aby tito měli domov, má se jim pomáhat za peníze všech. Peníze se berou, kde se jen dá. Aby měli všemožní „potřební“ domov, zadlužují politici domov nás všech.
Za ty peníze se nás pak snaží činit šťastnými. Abychom se tu cítili více doma. Tady, v zemi, kde na každého připadá státní dluh v šesticiferné výši. Který mnozí z nás nikdy nebudou schopni splatit, nemaje dostatečné příjmy.
A až na to splácení dojde?
Už teď se obávám, aby nám někdo „po exekutorsku“ náš domov, tedy naši vlast, nevzal. A našimi domovy se nestala v nejlepším případě prostranství pod našimi dosluhujícími mosty.